29.12.2016

A je to za námi

Nádech a výdech, zase jste (jsme, vlastně...) to zvládli. Možná to sem tam bolelo, ale kousli jsme se a přichází konec roku. Nejlepší doba, kdy je třeba se ohlédnout a za uplynulými měsíci udělat velkou tlustou dělící čáru. Zvednout nohu pěkně vysoko a jít zase dál. 

Vzala jsem svůj diář 2016 (asi by nebylo na škodu věnovat mým diářům jednu celou kapitolu!) a díky svým poznámkám jsem dala dohromady seznam věcí, které jsem se letos (chtě nechtě) naučila. A že jich nebylo málo.

Připraveni?

1) Hned z kraje roku jsem se konečně naučila zapisovat si předměty do dalšího semestru. Není to těžké, chyba je mezi židlí a obrazovkou. 

2) Externality. Škoda, že na první pokus z celého předmětu Mikroekonomie jsem se naučila pouze tohle. 

Nestačilo to.

3) Nikdy víc už se nenechat opít na plese svojí nejlepší kamarádky s nejhezčím klukem kterého znám. Hezký večer, bolavé ráno. 

4) 20cm sněhu, dálnice, kocovina. Funguje to, ale příště nekombinovat.

5) Vykašlat se na zkoušku a ani ji nezkusit. TOHLE UŽ NIKDY NEDĚLEJ.

6) Maruška Doležalová je úžasná.

7) Salsa je vždycky dobrý nápad.

8) Tequila není vždycky dobrý nápad.

9) Jsem rozmazlená a zhýčkaná. Nedá se s tím nic dělat, takže je potřeba se s tím smířit.

10) Jak se správně pozná, že člověk správně vyslovuje francouzské hlásky? Bolí to a bolí.

11) Deště, větry, uragány, tsunami...na Karlštejně bude vždycky hodně lidí.

12) Někdo bude navždycky princeznou i když nemá korunu. (To si někdy nechte vyprávět!)

13) Můj zaměstnavatel, Karel IV., nebyl vůbec hloupý člověk. Byl to pán. 

14) Paľo Habera rozhodně nepatří do starého železa.

15) Jan snědl knihu. A pak prozřel. Možná to taky zkusím.

16) Strasbourg je nejhezčí město na světě. (Hned po... a...a... áááchjo...)

17) Příště už tou hlavou do hradby rozhodně nenáražet, jasný? V Motole by na naše absurdní pracovní úrazy mohli mít knihu. Klíče na noze, hlava v hradbě...a pořádný otřes mozku!

18) AFS je nejlepší věc na světě! (určitě se podívejte na stránku https://www.afs.cz/...stojí to za to, to přísahám a tímto zdravím všechyn svoje studenty!)

19) I morfosyntax se dá udělat, stačí se učit. A učit se. A učit se. A učit se. Nežít. A učit.

20) Letos jsem se taky naučila nepotřebovat spát. A učit se. A učit se. A učit se. Nežít. A učit.

21) Nejen Karel byl pán. Claude François taky. Škodu toho fénu ve vaně, to se mu moc nepovedlo... (Odpočívej v pokoji)

22) Italština je ten nejkrásnější jazyk na světě. To jsem věděla už dřív, ale teď jsem se konečně donutila začít se jí věnovat. Miluju. A miluju. A miluju.

23) Enrique Iglesias je upír s nekonečnou dávkou energie. A to tělo. Joo, holt každá bychom jednou chtěla být Kurniková. (Vážně jsem napsala Kurniková??!!! Kurnikovová, samozřejmě...)

24) Přátelé jsou jako stromy. Když je podřízneš, tak zemřou. (Pravidelní čtenáři mého blogu by měli vědět, že tady se opět dostáváme k mému kamarádovi Standovi. Tenhlé krásný citát mi je schopný opakovat stále dokola, takže můžu s klidným srdcem říct, že i tohle už jsem se naučila...)

25) Pan B mě rád nemá a nikdy mít nebude. Můžu se snažit jak chci. Prostě to nejde. Mít rád asi přinutit nejde (zkusila bych vydírání, ale asi na to nejsem)

26) Turci podvádí! (Tohle mě naučila výše zmiňovaná kamarádka z plesu. Zase jiný příběh)

27) Existují jenom dva dokonalí muži - váš táta a brácha. Vlastně tři, ještě je tu ten Enrique.

28) Pokud chcete umět španělsky, není problém. Zumo de naranja to jistí.

29) Viděli jste někdy rybu bez očí? Ona vás totiž asi ne...

30) Rok 2016 byl v mnoha ohledech špatný, v mnoha ohledech úžasný. Asi záleží na úhlu pohledu. Rozhodně jsem se ale naučila si nestěžovat.

Třicet by možná mohlo stačit. Musím se přiznat, že původně jsem chtěla sepsat bilanci roku 2016, ale první položkou bylo MNOŽSTVÍ VYPITÉHO ALKOHOLU, a pak mi došlo, že tenhle blog čte moje maminka (ahoj mami, necul se) a ta tyhle věci nerada poslouchá. A tak zůstaneme u ponaučení. Doufám, že jste se i vy letos něco naučili. Doporučuji si to sepsat, i kdyby jen pro vás samotné, moc to pomáhá.

Příště se zaměřím na předsevzetí! 

Nashle v přístím roce.

Datum odeslání 29. 12. 2016 21:55:10
Jméno L.
Zpráva Pod 10), 19), 21), 28) a 29) se ti s klidným svědomím podepíšu. =D :) Méně učení a více článků :)  

2.12.2016

Zkouška je písemná. Student prokáže teoretické znalosti v rozsahu odpřednášené látky.

Na chvíli odkládám všechny svoje poznámky a barevné papírky - konečně po měsíci (MĚSÍCI) usedám ke svému milovanému blogu. Chci s klidem napsat něco o Vánoční atmosféře, nebo litrech prolitého punče, jenže se na mě z kraje stolu mračí tlustá bichle Úvodu do fonologie. Přikryju ji papírem, který mám po pravé ruce a píšu dál. Na papíře je seznam úkolů, které musím stihnout před odjezdem do Francie. Nevím, co mě stresuje víc, a proto papír odkládám a... je tu znovu. Úvod do fonologie.

Dobře, kousek si přečtu.

Vymezuje vokál a konsonant artikulačně a akusticky, tedy pomocí toho, co je podkladem akustických jevů bla bla bla.

Snažím se koncentrovat a psát něco zábavného. Něco co nesouvisí ani s lingvistikou, ani sémantikou a nejlépe ani francouzštinou a ničím frankofonním! (schválně, kdo si všimnul, že jsem to porušila a v textu se objevilo slovo FRANCIE)

Tu musíte vidět! 

Já vím, nevypadá tak děsivě. Ale piraňa je taky docela milá rybička.

Dokonce i teď, kdy se snažím psát něco hezkého, tak na mě pomrkává a říká mi: "Ty asi brzo zapláčeš" Ale víte co? Já se nedám! A dneska přečtu aspoň 10 stránek. 5...možná 2...

Já vím. Nepřečtu si ani písmenko. Místo toho ji tu nechám ležet společně s další hromadou učení. 

Takže...zkouškovému ZDAR!

(Schválně, pochlubte se, kdo je Vaším strašákem?)

Datum odeslání 15. 12. 2016 09:32:28
Jméno Pilný student
Zpráva No je dobré, že tento pocit zažiju snad až příští rok. Letos sem si dal pauzu, ale i přesto svoje samo studium odkládám už asi dva měsíce :) takže tě možná i trochu chápu. PS: zkus teplou medovinu, také není k zahození :) 

Datum odeslání 26. 12. 2016 22:29:59
Jméno Editka Deverů
Zpráva Z Tebe bude mít pan ucitel radost ❤😃 

13.11.2016

Hubneš, hubnu, hubneš, vzdávám to!

(Tento článek obsahuje product placement)

Tak vážně. Existuje několik kategorií žen:

1) Ty, co potřebují zhubnout, ale neví o tom

2) Ty, co to vědí, ale nechtějí si to přiznat

3)Ty, co to vědí a začaly s tím něco dělat

4)Ty, co to nepotřebují

5)Já

Dnešní společnost na nás dámy neskutečně tlačí. (Na pány taky, ale o tom si povíme zase jindy. Jsem totiž těžká antifeministka) Z předních stran dámských časopisů na nás mrkají dokonalé modelky, stále slýcháme od svého okolí "děláš si legraci, mekáč ten já bych si teď už opravdu nikdy nedala" , a tak nějak všechny víme, že se sebou musíme něco dělat.

I já se o to snažím. Nepřijdu si jako slon, ale vím, že jsou na mém těle jisté partie o kterých by se daly psát slohy. Se svým velkým nosem (který jsem se konečně naučila mít ráda!) už asi nic neudělám, zbytek je ale jen a jen v mých rukách. A tak se čas od času rozhodnu, že budu striktně držet režim.

A dopadá to obvykle nějak takhle.

PONDĚLÍ: 

Plán = Ráno si udělám ovesnou kaši, přidám oříšky, ovoce. Pak si půjdu zaběhat. Oběd bude nějaké to maso se zeleninou, odpoledne si dám lehké smoothie a večer nějakou tu polévku.

Realita= Splněno

ÚTERÝ:

Probouzím se s prázdným žaludkem. Možná jsem na nový režim najela moc rychle. Sportovat dneska nestíhám, školu mám ve špatné časy. Dám si jednu sušenku, druhou, třetí... Nevadí, vždyť včera jsem se tak snažila a zítra budu pokračovat.

STŘEDA:

Celý den pěkně v rytmu režimu. Vydatná snídaně, zdravý oběd, lehká svačina a honem do Fitness centra. Krásně zpocená a usměvavá odcházím zpět domů, když v tom mi v kapse pípne mobil. "Kočičko, dneska pivo?" (Omlouvám se, zní to strašně úchylně, ale to je prostě můj kamarád Standa. Ten už se asi nezmění). No co, samozřejmě, že půjdu. Můžu si dát jenom vodu. Jídlo doma nestíhám, takže v rychlosti vypiju jeden proteinový drink. Ne, že bych je měla doma na skladě, ale dva pytlíky jsem dostala jako dárek v jednom obchodě se sportem. Odcházím ven. Pivo si samosebou dám a ne jedno. Vždyť jsem nevečeřela!

ČTVRTEK:

Probouzím se s těžkým žaludkem. Tohle nespraví nic jiného než šíleně sladký umělý jahodový džus. A navíc, čtvrtky mám plné stresu. Takže večer spořádám pytlík gumových bonbonů a Raffaello.

PÁTEK:

Kdybych vstala dřív, možná bych stihla i ten ranní běh. Ale zaspím, jako obvykle. Jídlo ten den skoro nestíhám, ale jedu domů. Tam bude jídla víc než dost.

SOBOTA a NEDĚLE:

Běhat u nás na vesnici je mnohem snazší než ve městě. Ale i když chodím běhat, prokládám to dobrotami, které mi naši připraví. Domácí jídlo je prostě domácí jídlo. A navíc, zítra je pondělí...

Dodržet striktní režim asi nedokážu. Až jednou najdu způsob, jak vydržet, možná se taky objevím na obálkách nějakých časopisů. Haha, dělám si legraci. Důležité je, že se mám ráda. Takže to rozhodně zkuste taky.

A teď musím ukradnout ještě kousek toho štrůdlu. Je famózní.

Datum odeslání 14. 11. 2016 12:26:25
Jméno Otesánek
Zpráva Jakožto kluk musím usoudit, že tvůj režim celkem fajn (hlavně s tím pivem). Já za den nejím žádné jídlo možná občas jedno, když mam chuť vařit i dvě, ale spíš přežívám do fáze než se dostanu domů, kde mě jako obvykle vykrmí :) 

Datum odeslání 25. 11. 2016 21:50:27
Jméno  ta, jež se ztratí ve tmě
Zpráva achjo, mám pocit, že si sepsala přesně můj jídelníček... až na toho Standu :'D 

6.11.2016

Život v kufru

Pamatuju si to až moc dobře. Byla jsem v posledním ročníku střední školy a oslavovala svoje 19.narozeniny. Stála jsem nad dortem a všichni kolem nadšeně povykovali: "Honem, rychle, něco si přej." Nadechla jsem se a svíčky sfoukla. A moje přání bylo vyřčeno.

"Přeju si hodně cestovat."

Asi jsem si představovala něco jiného. No, určitě. Myslela jsem cestování za účelem častého užívání letadla s cílem navštívit co nejvíc zemí, nejlépe exotických, potkat hromady nových lidí a prozkoumat co nejméně turisticky vyčerpané destinace. Ale jak vždycky říkám, (nevím, proč jsem na to pro tentokrát zapomněla), dej si pozor na to, co si přeješ. Teda spíš, JAK si to přeješ.

Moje přání zřejmě nebylo dostatečně definováno, a tak je můj život plný cestování. 

Většinu svého času trávím v dopravních prostředcích, nejčastěji těch hromadných (vlaky a autobusy všemi směry stále dokola). Kdybych sbírala a shromažďovala všechny svoje jízdenky, v klidu bych si mohla vytapetovat. Ze zajímavosti jsem to spočítala.

Pondělí-Neděle = 12-14,5 h

Možná se to na první pohled nezdá, ale je to hodně. Je to sakra hodně. Jen si zkuste vybavit, co jste za posledních 14 hodin všechno stihlo. Snídani, oběd, kino, tenis, atd.

Pořád nic? Tak to zkusíme na kilometry!

Pondělí-Neděle = 940km (někdy až 1200) - to je stejně jako z Prahy do Boloni (ITA)

Už lepší? Ha! Věděla jsem. Ale víte co? Byla to moje volba. Věděla jsem, že jít do toho nebude snadné, ale zatím to tak nějak zvládám. A tady se dostávám k nadpisu dnešního článku.  Žiju v kufru. Mám permanentně celý rok sbaleno. Občas něco vybalím, přebalím, vyndám, strčím dovnitř. Ale pořád je tu se mnou, můj malý cestovní francouzsko proužkovaný (ano, tohle spojení jsem si teď vymyslela) kufřík. Jsme oba spojení takovým poutem, které nás od sebe nerozdělí. A tak spolu cestujeme. Přejíždíme republiku sem a tam, do školy, do práce, domů, za kamarády, do školy, domů, do práce. A tak to asi ještě nějakou dobu zůstane. Už to bude skoro dva roky a pomalu si konečně zvykám. Až si říkám, že se mi po tom jednou bude stýskat.

(NEBUDE)

Tak to je on. Můj nejmilejší. Není ani malý, ani velký. Všechno, co potřebuju se do něj vejde, a co se nevejde, to zase tolik nepotřebuju. (kromě rádia, ale to je zase jiný příběh)

Psala bych klidně dál, mám spoustu zážitků ze svých cest, ale budu to muset nechat na jindy. Jdu balit.

Datum odeslání 6. 11. 2016 20:32:36
Jméno Jitka V. 
Zpráva Jen já vím, jak trefné .....:-)

Datum odeslání 6. 11. 2016 20:33:11
Jméno Cestovatel
Zpráva Uplně se do tebe dokážu vcítit. Zažil jsem něco podobného, protože sem si, také přal cestovat. Těď mám, ale tři domovy, nikde nepobydu dýl než 3 dny a většinu času trávímsv buse či vlaku přemýšlením. Opravdu sis to přal ty pako? :) PS: tvoje články jsou zajímavé doufám, že hodláš pokračovat.

Datum odeslání 12. 11. 2016 11:22:23  
Jméno Fénix
Zpráva Brouzdám internetem a najednou tento deník. Zvědavost mi nedala a nějak jsem se začetl. Je opravdu hezké vědět, že v tom nejsem sám, protože každý článek vypovídá o životě mnoha mladých lidí. Těším se s čím přijdeš příště :)

30.10.2016

Kdopak by se války bál?

(Našla jsem svůj starý článek, který byl napsaný jako nepřímé vyjádření k Brexitu a teroristickým útokům. A k Panu P, samozřejmě. Zpětně jsem pobavila sama sebe, takže tady ho máte)

 Klapka, kamera, akce! Na pozadí světového dění se promítají scénáře napětí a vyšší politiky. Pan P pokouší hranice ukrajinské trpělivosti, Obama chce vymazat Islámský stát a hrdý skotský národ usiluje o odtržení od tradiční Velké Británie, jak jsme ji znali po stovky let. Napětí stoupá, diváci zadržují dech. A jak to bude dál? Kde jako první přeteče pohár trpělivosti a začne válka, která se bude rozpínat po celém světě, až ho celý zachvátí a přikryje válečným dýmem? Kdo píše scénář světového dění? Peníze. Politika. Moc. Peníze. A lidská hrdost. Všichni se snaží bojovat. Ale za co vlastně? Za národní hrdost? Za hodnoty, které jejich předci vybudovali dávno před tím, než se svět dostal do fáze, v jaké se právě nachází? Pro peníze a pro moc vládnout světu? Je to jako v pohádkách, na které jsme se dívali, když jsme byli malí. Dobro přeci vždycky zvítězí nad zlem. Ale kdo určí ty "špatné"? Pan P by vám pravděpodobně řekl, že si každý má vzít, co mu patří a že se máme vrátit k původnímu rozpoložení. Možná, že vrátit se k pazourkům a mamutím kostem by nemuselo být tak špatné, každý by měl zpátky, co mu náleží a co, jak Pan P říká, je třeba vzít si nazpět. Ale zřejmě by to nebylo tak snadné, lidí je víc a nároky jsou odlišné. Radikální islamisté sílí, Evropané namísto udržování spojenectví dělí své země na menší a menší. Možná, že válka bude. A možná, že bude poslední. Pokud totiž lidstvo něco zničí, budou to zase jenom lidi. Ironie.

27.10.2016 9:56

Chystáte se na vysokou? Nedělejte to!

Představ si tohle: Jsi nadšený maturant, který se už začíná v poslední ročníku střední školy lehce nudit. Učitelé stále omílají to samé dokola, spolužáci už jsou čtyři roky stále stejní (v horším případě šest, nebo dokonce osm) a ty přemýšlíš, co se svým životem. A pak to přijde, osvítí tě ten skvělý nápad. "Půjdu na vysokou"

V tomhle článku budu upřímná. Ne že bych někdy nebyla, ale dneska se budu snažit. Vážně. Dám ti deset důvodů, proč bys to neměl/a dělat.

1) Chudý student není jen pojem. Je to těžká realita. Prostě budeš bez peněz. Semináře, cvičení a zkouškové období ti nedovolí pracovat. Smiř se s tím. I když obědy v Menze stojí kolem 20,- , ke konci měsíce budeš trávit žaludeční šťávy.

2) Tvoji noví spolužáci. Pravděpodobně budeš rád/a, když občas na přednášce potkáš povědomé tváře.

3)Učitelé už nejsou kamarádi, kteří tu jsou pro tebe. Jsou to většinou Mgr, PhDr., a tak dál. Musíš se je naučit správně oslovovat pane doktore, pane magistře, pane nevím co. A pozor pokud před nimi budeš pomlouvat některou z publikací, radím ti, radši si nejdřív pořádně pročti autory.(pozn. Vůbec nemluvím z vlastní zkušenosti...)

4)Když narazíš na Menzu, která dobře vaří, gratuluji. (Tímto zdravím úžasnou Menzu JCU <3)

5)Máš rád/a kafe? Budeš muset mít. Zkouškové období se většinou nese ve znamení kafí a čokolád. Všichni jsou zalezlí na svých pokojích a jedou. A jedou. A JEDOU. A káva teče proudem.

6) Když už jsme u pokojů, pokud plánuješ žít na kolejích, počítej s tím, že čas od času se prostě nevyspíš. O většinu zábavy se povětšinou stará skupinka Erasmáků, která ze svého pobytu těží, co může. Tady pro změnu teče proudem alkohol.

7) Party jsou fajn. Rána po party už tolik ne. Občas se ti stane, že tvoje játra zapláčou, ale pokud nechceš působit jako největší outsider univerzity, minimálně jednou týdně tě to nemine (a jsme zpátky u peněz).

8) Jestli teď momentálně nikoho nemáš, je dost pravděpodobné, že dlouho mít nebudeš. Najít "pravou" lásku na vysoké není jen tak, ale pokud se ti to povede, patříš mezi ty šťastné 2%. Pokud to bude student, paráda. Pokud učitel, možná budeš za vodou, ale připrav se na pomlouvačné závistivce.

9) Titul z tebe milionáře neudělá. Vysoká není záruka hodně peněz a "žil šťastně až na věky na své jachtě na Bali". Čeká tě spousta práce mimo školu, sebevzdělávání, studentské večery, tlusté bichle a noci strávené v knihovně.

10)Možná ty státnice neuděláš. Čím déle budeš ve škole, tím víc budeš chápat, jak reálné to je.

Rozmysle/a sis to? Doufám, že ne!

Upřímně, je to děs, ale zároveň to nejlepší období mého života. Takže pokud se předem připravíš na deset výše zmíněných situací, nic tě asi nepřekvapí. Kromě některých studentů filosofie, ti překvapí každého! Tak, hodně štěstí!

Datum odeslání 27. 10. 2016 10:49:33
Jméno Mišix
Zpráva Krásný článek!! Seru na vš :-)

Datum odeslání 27. 10. 2016 10:41:51
Jméno Sirup s rodokmenen
Zpráva Tvuj blog jsem objevil cirou nahodou a musim rict, ze me natchl. Spisovatelske vlohy urcite mas a uz se tesim na dalsi! :-) 

Datum odeslání 29. 10. 2016 19:25:10
Jméno Blázen
Zpráva Tak to je super stručně a reálně napšano jen pokračuj v psaní.