Digitální (ne)závislost

Protože jsem hňup, rozbila jsem svůj nový, měsíc starý mobil.

S rozbitým mobilem se rozbil můj svět a pak mi to došlo - tohle je závislost, o které každý mluví.

(V tomhle článku nebude fotka, protože ji nemám čím vyfotit. Jo, až takhle zlý to je.)

Ranní rutina s Instagramem a burákovým máslem patřila k mému životu tak nějak automaticky. Bylo třeba shlédnout pár "instastories", aby mi náhodou něco neuniklo, sem tam jsem sama nějaké přidala - úplně o ničem, ale hlavně, že jsem online!

S mobilem v ruce do školy, ve škole, ze školy. Díky němu mi ubíhaly nudné chvilky o něco rychleji. Všechno jsem mohla vyfotit, sdílet, poslat, zachovat. 

Vždycky jsem si ale byla jistá jednou věcí - závislá nejsem. Můžu kdykoliv mobil odložit a užívat si všechno naplno.

Ha, ha, ha.

Mám teď "přechodný" mobil bez internetu a můžu v něm mít jenom čtyři písničky. Ale jsem tak nějak vděčná že si můžu aspoň zavolat a ráno mi pípá i budík! 

Instagram je passé. Nevím, co se komu v životě přihodilo, ale upřímně se mi bez toho nátlaku barevných fotek a líbajících se párů žije nějak líp. Zní to jako klišé, ale tahle digitální nezávislost mě baví.

Vím, že až bude můj starý telefon opravený, zase se k tomu všemu vrátím. Nikdy ale už nebudu říkat, že nejsem závislá.

Všichni jsme.